Pěstování sportovního ducha bylo pro místní občany podstatnou
záležitostí už v minulosti, což dokládá prvorepubliková kronika.
Nalezneme v ní zmínku rovnou o dvou tělovýchovných jednotách. Obě
sídlily v Topolanech a byly založeny mezi léty 1919 a 1920. První se
jmenovala „Orel“ a z jejích 100 členů tvořili třetinu cvičenci
z Hněvotína. Druhou jednotou byl „Sokol“, kde působilo
23 hněvotínských obyvatel. Samotný Hněvotín se své vlastní odbočky
Sokola dočkal až v roce 1934 – jejím prvním starostou
byl František Znojil. O tři roky později měla tato organizace již
60 členů. Příchod války však její činnost utlumil a v roce 1941 ji
nacisté zcela zakázali.
Svého obnovení se Sokol dočkal roku 1946 a už o dvě léta později
čítal 100 členů. Jeho aktivita ovšem opět pomalu upadala. Tehdy se
dostáváme do období, kdy byl v Hněvotíně oficiálně založen fotbalový
klub, což se odehrálo 10. prosince 1950 v hostinci U Šromů. Vedoucím
byl zvolen Jaroslav Srneček. Tento oddíl od začátku roku 1951 převzal
organizaci veškeré sportovní činnosti v Hněvotíně. O pět let později
byla kompletně ukončena činnost místního Sokola.
Fotbalový oddíl měl na čem stavět. Kopaná se v obci hrála již před
druhou světovou válkou, i když jen čistě rekreačně. Zájemci hráli
vpodvečer po práci, nejčastěji v 7 až 8 hráčích na prostranství
u hasičské zbrojnice. Branky měli z chmelovic připevněné na plotech a
ačkoliv se uprostřed hřiště tyčil hasičský sušák na hadice,
fotbalistům to ve hře nemohlo zabránit. První oficiálně organizovaná
utkání se uskutečnila až rok po válce na provizorním hřišti u potoka za
domem pana Onderky naproti hřbitovu. Naši hráči se zde utkali například
s týmy z obcí Těšetice, Vojnice nebo Olšany.
Mistrovská utkání se rozběhla na jaře 1951 a i když byli místní do
hry zapálení, počáteční výsledky pro ně příliš slibné nebyly. První
mistrovské utkání s Náměští prohráli 3:12. Nakonec se ale našemu
mužstvu podařilo umístit se v první části soutěže vůči zkušené
konkurenci v horní polovině tabulky. Bylo ale jasné, že že bude třeba
vybudování řádného hřiště. Žádosti klubu o přidělení pozemku
vyhověl ONV v Olomouci pod podmínkou, že bude hřiště využíváno
i žáky blízké měšťanské školy. Nové hřiště bylo vybudováno
v místech toho současného, bylo ovšem kolmo k silnici do Topolan a pokryto
převážně škvárou. První zápasy se na něm odehrály na podzim
1951. Orientace hřiště ve směru východ-západ se brzy ukázala jako
nevhodná a vzniklo tak nové podélně se silnicí a s travnatým
povrchem.
O dva roky později byly u hrací plochy za ochotné pomoci bratří
Stejskalových zbudovány první dřevěné šatny, které byly sice malé, ale
zato praktické. Do té doby se hráči převlékali v přírodě a za
nepříznivého počasí ve škole. Téhož roku zahájilo organizovanou
soutěž i místní mužstvo žáků a jejich nadšení pro sportovní činnost
bylo ohromné. Z vlastní iniciativy uspořádali kácení máje a výtěžek
z této akce využili pro nákup nové výstroje a míčů.
Roku 1956 se hněvotínští hráči stali vítězi II. pohárového turnaje
v Olšanech, kde v závěrečném zápase porazili Slatinice 6:4. Téhož roku
se dočkal založení oddíl stolního tenisu, jehož utkání se hrála
v tělocvičně školy. Začátkem 60. let se pokročilo v budování
vybavení sportovního areálu. Brigádnicky byly zbudovány zděné šatny,
pokladna u vstupu, střelnice Svazarmu a v roce 1966 pak i společenský
sál v místě dnešní restaurace. Celkem dobrovolníci odpracovali přes
1570 hodin.
Sledování počátků místního fotbalu zakončíme v roce 1969, kdy byl
za předsedu TJ Sokol zvolen Josef Sleha st., vedoucím oddílu kopané byl F.
Kubín a hlavním trenérem M. Bajer. Tehdejší sezóna byla pro naše
fotbalisty jedna z nejúspěšnějších vůbec, mužstvu se ve III. třídě
podařilo obsadit druhé místo, dorost dosáhl na čtvrté místo a se stejným
výsledkem skončili i žáci.
Historie hněvotínské kopané je nadmíru bohatá a díky existenci dvou
almanachů z let 1980 a 2001 také velmi dobře zmapovaná. Tyto sborníky
skvěle posloužily i při přípravě tohoto krátkého příspěvku a jistě
by vydaly na mnoho dalších. V budoucnu se k vývoji fotbalu u nás ještě
jistě vrátíme.
