Kulturní dům je přirozeným centrem společenského života v naší
obci, nebylo tomu ale tak vždy. V tomto historickém příspěvku se
podíváme na proces jeho výstavby, která započala před 76 lety. Od
skončení 2. světové války tehdy uplynuly necelé dva roky a místní
občané si začali naplno uvědomovat nutnost zbudování nové
reprezentativní budovy, která byl sloužila jako dějiště společenských
akcí, divadelních představení, schůzí spolků a také jako sídlo
národního výboru. Jediný sál v celé obci, který se nacházel v hostinci
pana Kupky, byl tehdy již v havarijním stavu. Národní výbor v čele
s předsedou Rudolfem Albrechtem se v září 1946 usnesl, že je potřebné
vystavět nový kulturní dům.
Coby vhodné místo pro stavbu byly zvoleny parcely dvou za války
poškozených domů. Jeden z nich byl v majetku obce, druhý byl konfiskátem.
Ještě roku 1946 byly oba zbourány a o rok později na jejich místě
započaly práce. Zápisy z kroniky dokládají, že nadšení lidí
z výstavby bylo veliké a řada z nich osobně vypomáhala s výkopem
základů a sklepů. Projekt byl finančně podpořen řadou místních spolků,
zejména pak Hospodářskou záložnou, která obci poskytla úvěr ve výši
1 000 000 Kčs. Finanční podporu přislíbilo taktéž ministerstvo
zemědělství.
Hlavním organizátorem prací byl Rudolf Albrecht, který rovněž
zajišťoval stavební materiál a pracovní síly. Tuto skutečnost ilustruje
zápis z kroniky: „…také zajistil asi 20 vězňů i s dozorcem a
ubytoval je v barákovém táboře za vesnicí. Ti pak byli denně odváženi
do Těšetic, kde pomáhali uvést do provozu bývalou cihelnu. Takto vyrobené
cihly se dovážely na stavbu. Dovoz zajišťovali místní zemědělci.“
(Kronika 1945–1977, s. 4) V pozdější fázi prací posloužili vězni
rovněž jako dělníci na stavbě. Podrobné zápisy o stavbě se nám do
dnešních dní bohužel nedochovaly. Albrecht je sice vedl v rámci školní
kroniky, ale dnes bychom je v ní už nedohledali. Osobně je vytrhal, zničil
a své jednání zdůvodnil následovně: „Zápisy byly v rozčílení
vytrženy a zničeny proto, že v nich byla líčena stavba kulturního domu a
pomoc školy při ní. Ředitel školy byl vyšetřován pro udání na SNB.“
(Kronika školy 1924–1962, nestr.)
Když byly práce zahájeny, nikdo neočekával, že se z důvodu
finančních problémů protáhnou na tři roky. Když byl v prosinci
1950 kulturní dům slavnostně otevřen, patrně již dávno vzal za své
původní návrh předsedy Albrechta ze srpna 1947, aby budova nesla jméno po
prezidentu republiky dr. Edvardu Benešovi. Taktéž úvodní slovo
v zaplněném sále pronesl již nový předseda MNV Jiří Bartl, který se do
vedení obce dostal v rámci očisty strany po únoru 1948. Po proslovu
přítomní zhlédli slavnostní divadelní představení Večer tříkrálový
v podání členů ochotnického spolku J. K. Tyl. Do nové budovy byly
z hostince u požární zbrojnice přesunuty kanceláře národního výboru a
taktéž v ní byla zřízena obecní knihovna. O čtyři roky později se
sál po instalaci plátna a promítacího stroje začal využívat pro
promítání filmů.
Kulturní dům slouží všem místním občanům dodnes. Je centrem
sousedských setkání, dějištěm řady společenských akcí, divadel, plesů
nebo výstav. Nabízí reprezentativní prostory pro zasedání zastupitelstva,
vítání občánků či příjem oficiálních návštěv. Roku 2020 byla
poslední etapou dokončena jeho kompletní rekonstrukce a máme tak právo na
něj být náležitě hrdí.
