Během dubnových dní 2022 uplynulo devět let od kompletní renovace
pomníku místním obětem první světové války, který se nachází
v parčíku naproti obecnímu úřadu. Novějšímu pomníku v jeho
sousedství jsem se již stránkách Zpravodaje v minulosti věnoval. Nyní
nastal vhodný okamžik věnovat pozornost i tomuto druhému historicky a
umělecky hodnotnému dílu, které si letos připisuje 106. rok od svého
odhalení.
Přesuňme se v čase na úplný počátek celého procesu, během kterého
pomník vznikl. S prvotním nápadem uctění památky padlých občanů na
frontách první světové války přišel velitel c. k. polního
dělostřeleckého pluku č. 12 Leopold Katzer. Jeho pluk v naší obci
pobýval od podzimu 1914. Aby dílo dostálo pietní a vlastenecké myšlence,
bylo pro něj jako nejvhodnější vybráno místo v parčíku v centru obce.
Coby předobraz pomníku posloužily dva projekty. Jeden připravil poručík
domobrany Otto Rosenfeld, druhý byl kopií již v té době existujícího
pomníku v bosenské obci Bihač. Po zohlednění řady faktorů byla za
nejvhodnější uznána kombinace obou těchto projektů.
Pak nastal čas sehnat stavební materiál. Žulu na podstavec poskytl
Konrád Neugebauer z obce Vápenná, otec jednoho z desátníků místní
náhradní baterie. Její vytěžení obstarali členové pluku ve vlastní
režii. Pro vrchol pomníku byla poručíkem Rosenfeldem navržená kamenná
orlice, kterou z prachatické žuly vytvořil významný olomoucký sochař a
medailér Julius Pelikán. Autor řady soch a pomníků nejen v Olomouci, ale
i v okolních obcích jako třeba v Těšeticích, Topolanech, Ústíně nebo
Náměšti na Hané.
Pomník byl dokončen a obci slavnostně předán na začátku června
1916. Po skončení 1. světové války byl v červnu 1923 doplněn
o další jména padlých spoluobčanů, jejichž celkový konečný počet tak
vystoupal na 41 různých jmen.
Své největší slávy se pomník dočkal mezi léty 1918 až
1938 v období první republiky. Každým rokem se během památných dní
stával cílem slavnostních průvodů a setkávání místních obyvatel a to
jak českých, tak i německých. Ne vždy šlo ale o setkání klidná, jako
příklad nám slouží rok 1923, kdy si jeden z místních německých
zastupitelů vynutil zákaz odehrání československé státní hymny během
rozjímání u pomníku. V reakci na tuto vyhrocenou situaci složil na
protest tehdejší místostarosta Hynek Štaiger svou funkci. Roku 1930 byla
z popudu obecní rady k výročí 80. narozenin prezidenta Tomáše G.
Masaryka do pomníku vsazena mu věnovaná pamětní deska. Za války
z pomníku pochopitelně zmizela, svého návratu na původní místo se
dočkala v říjnu 2018 při 100. výročí založení Československa.
Po roce 1945 význam pomníku upadal, zejména pak proto, že většina jmen
na něm uvedených patřila místním německým občanům. Poslední zbytky
zájmu pak vymizely po roce 1969, kdy byl v jeho sousedství odhalen nový
monumentální pomník obětem dvou odbojů. Ten se stal novým centrem
připomínek válečných událostí. Pomník s orlicí na svém vrcholku se
postupně ztrácel v okolní zeleni a chátral. V roce 2013 si jej
v havarijním stavu, kdy už ani samotná orlice doslova nevěděla, kde jí
hlava stojí, vzali pod svá křídla restaurátoři a zrenovovali do vzorového
stavu, kterému se těší dodnes. Během oprav byla v soklu objevena kovová
schránka, která obsahovala několik dobových mincí a spis vyprávějící
o vzniku pomníku. A právě z obsahu tohoto spisu můžeme čerpat
zajímavé informace, které posloužily i pro tento příspěvek.
