Střední škola v Hněvotíně – některým to může znít až
neuvěřitelně. O opaku nás ale přesvědčí zápis, který lze nalistovat
v obecní kronice za rok 1992. Právě v tomto roce začátkem září
zahájila svou činnost Soukromá střední škola stavební
v Hněvotíně.
První roky po sametové revoluci přinesly spoustu nových možností,
kterých se dalo nejlépe využít v soukromém sektoru. A nově zřizované
soukromé školy byly jednou z nich. Tento nový trend se nevyhnul ani naší
vesnici, kde novou školu rozjel její vlastník a zároveň ředitel pan Ing.
Josef Klementa.
S nově založeným školským zařízením měl její ředitel ambiciózní
plány. Zpočátku se však musel spokojit pouze se skromnými prostory, které
si pro učebny pronajal v budově ubytovny zemědělského družstva. Do
budoucna však počítal s pronájmem celé školní budovy čp.
101 u kostela, která se měla uvolnit s úbytkem žáků na místní
základní škole z důvodu dostavby budovy nové školy v Lutíně.
Co se vůbec na soukromém učilišti vyučovalo? Tehdejší kronikářka
Jindřiška Flášarová v kronice píše: „Studijním oborem je
stavební obnova – pětileté studium s maturitou. Někteří vybraní
žáci, které zvládnou i zednické dovednosti, mohou získat i výuční
list v oboru zedník. Zaměření školy je na opravy a rekonstrukce
památných historických budov.“ Do prvního ročníku v úvodním
školním roce nastoupilo 22 dojíždějících žáků (15 chlapců a
7 dívek). Také většina učitelů dojížděla, pouze dva byli z místní
základní školy – fyzikářka Jana Mrkusová a tělocvikář
Jan Hándl.
Jelikož šlo o školu soukromou, žáci si své studium financovali ze
svého. Měsíční poplatek činil 700 Kčs, potřebnými učebnicemi a
sešity studenty vybavovala sama škola. Stravování pak bylo zajištěno
v jídelně družstva v sousedství ubytovny. Obědy zde přišly na
20,50 Kčs, žáci zde brali poloviční porce masa, aby pro ně obědy
vycházely levněji.
Už v roce 1993 kronika zmiňuje problémy, s nimiž se střední škola
potýkala – nedostatek prostoru pro učebny, chybějící kabinety a
pomůcky, nestálý učitelský sbor. Ředitel Klementa se snažil problémy
zmírnit tím, že pro školu pronajal i prostory v Olomouci a v dalších
okolních obcích. Přitom na nezájem studentů si škola nemohla stěžovat,
dle kronik měla v roce 1994 zcela naplněny dvě třídy.
Nicméně smělé plány pana ředitele Klementy se po roce 1994 zcela
rozplynuly, jak také zmiňuje kronika: „Pan ředitel měl zájem
o pronájem budovy u kostela, protože při snížení stavu žáků po
dostavbě 2. stupně v Lutíně předpokládal, že se škola druhé budovy
bude chtít zbavit. Pronájem se neuskutečnil, protože ředitelka paní Alena
Večeřová naprosto neměla zájem nastěhovat všech 9 tříd plus třídu
družiny do jedné budovy.“ Vše tak zůstalo při starém – střední
škola v ubytovně, první stupeň základní školy zase u kostela.
Kapitola středoškolského vzdělávání v naší obci se uzavírá roku
1996, kdy učiliště nevyhovující prostory ubytovny z důvodu nedostatečné
kapacity nadobro opouští. Jeho činnost tím ale zřejmě neskončila, dle
internetových zdrojů působilo na dalších místech nadále až do května
roku 1997.
