Historie místního organizovaného ochotnického divadla sahá do roku 1947,
kdy svou činnost zahájil spolek J. K. Tyl. Jeho začátky byly skromné,
první hry se hrávaly v sále hostince pana Kupky. Ovšem zájem
o divadelnictví mezi místními rostl, spolek nabíral nové členy a tamní
prostory se tak postupem času staly nedostatečnými. Tehdy zasáhl ředitel
místní školy pan Rudolf Albrecht, který ochotníkům nabídl možnost
vystupovat v tělocvičně školy čp. 250. Ochotníci nabídku přijali a
svépomocí si vybudovali vlastní dřevěné skládací jeviště. Jedno
z prvních představení, které na novém podiu secvičili, byl „Národ pod
křížem“, jehož hlavním poselstvím bylo uctění památky padlých
studentů za nacistické okupace.
V tělocvičně školy ochotníci působili do roku 1951, kdy byli
dokončeny poslední práce na stavbě nového kulturního domu, který se měl
stát pro divadelníky novou stálou scénou. Poslední hrou, kterou budova
školy hostila, byli „Kutnohorští havíři“ od Josefa Kajetána Tyla.
Režie představení se chopil spolkový režisér a místní učitel František
Valoušek, který se musel potýkat s problémy v obsazení postav. Jen
hlavní role Beneše z Veitmile byla přeobsazena z různých důvodů celkem
čtyřikrát. Nakonec ji ztvárnil spolkový dramaturg Alois Obkráčil.
Havíři se stali rovněž Valouškovým posledním režisérským počinem
v obci, jakožto učitel byl přeložen na nové působiště a musel se tak
s ochotníky v Hněvotíně rozloučit.
Před přesunutím se do prostor kulturního domu proběhla 20. září
1951 mimořádná valná schůze spolku, zúčastnilo se jí 40 členů
z tehdejších celkových 68. Z dochovaného zápisu lze citovat zajímavou
část, v níž ochotníci shrnují svou dosavadní činnost: „…kde
spolek prací svých členů vybudoval si svépomocí provisorní jeviště
v tělocvičně školy. Na této scéně hrál spolek do dnešního dne. Byla
to práce úmorná, která vyžadovala nesmírné nadšení členů pro
kulturní činnost. Každá hra znamenala mnoho hodin práce a po představení
úklid jeviště rovněž.“ Během schůze taky došlo k podstatné
změně organizace spolku, protože nové státní směrnice nakazovaly, že
veškerá divadelní činnost musí být přebrána masovými organizacemi.
Ochotníci pevně trvali na zachování činnosti spolku, shodli se tak na jeho
začlenění do Újezdní osvětové besedy v Hněvotíně jako její
dramatický odbor. Předsedou spolku se, jakožto předseda ÚOB, stal Rudolf
Albrecht. Za nového spolkového režiséra byl namísto učitele Valouška
zvolen Josef Hornišer.
Z působení divadelníků na prknech místního kulturního domu máme
v archivu dochováno nejvíce fotografického materiálu. Můžeme tak
obdivovat kostýmy a kulisy, které úžasně podtrhovaly atmosféru ať už
současných či historických her. To vše je důkazem, jak si ochotníci
dávali záležet na tom, aby jejich hry mohly konkurovat těm
z profesionálních divadel. Jako zcela první byla na pódiu kulturního domu
v listopadu 1951 odehrána Vrchlického „Noc na Karlštejně“ v režii
Josefa Hornišera. Vybrání právě této hry vysvětluje již zmíněná
schůze: „Noc na Karlštejně byla uznána po delší debatě jako
nejvhodnější, poněvadž pro malé obsazení velkých úloh skýtá
největší záruku řádného obsazení, nácviku i provedení hry, na které
nám musí velmi záležet.“ Z dalších divadelních her, na které
mohli místní obyvatelé zavítat, můžeme díky fotografiím vzpomenout
třeba „Hadriána z Římsů“, „Divou Báru“, „Zvíkovského
raráška“, „Na letním bytě“, „Paní mincmistrovou“ či
„Jedenácté přikázání“.
Takto se v sále kulturního domu hrálo po dalších 11 let. Spolek J. K.
Tyl svou patnáctiletou činnost ukončil v roce 1962. Tím se uzavřela
zajímavá kapitola organizovaného ochotnického divadla v naší obci.
