Na podzim 2021 nás čekaly další volby – k hlasovacím urnám jsme
šli volit zastupitele krajů a 1/3 senátorů. Nejstarší dochované údaje
o demokratických volbách v naší obci máme z kroniky z dob první
republiky, kdy ji vedl tehdejší řídící učitel české dvoutřídní
obecné školy Augustin Marek. Ten se zasloužil o podrobné zpracování
výsledků celostátních voleb z let 1925, 1929 a 1935. My se tak nyní
můžeme podívat, jak obyvatelé obce tenkrát volili, protože jejich
rozhodnutí dosti silně ovlivnilo následující průběh dějin.
Tehdejší volby se od těch dnešních lišily tím, že účast na nich
byla ze zákona povinná. Volební účast v Hněvotíně se tak ve všech
třech letech pohybovala kolem 90 %. Dalším rozdílem bylo, že senátní
volby (voleno 150 senátorů) probíhaly, mimo ty z roku 1920, vždy
souběžně s volbami do Poslanecké sněmovny (voleno 300 poslanců). Dnes
máme volby do Poslanecké sněmovny jednou za 4 roky a volby do 1/3 Senátu
každé 2 roky.
Začněme volbami v listopadu 1925. Volebním komisařem pro Hněvotín byl
ustanoven Augustin Marek, tedy kronikář obce a řídící učitel české
školy. V Hněvotíně bylo v tomto roce 827 oprávněných voličů
(376 mužů a 451 žen). K volbám jich nakonec přišlo 750 z nich, tři
hlasy však byly označeny za neplatné. Z důvodu toho, že v obci žilo
více německých obyvatel než českých, vyšly z voleb do PS vítězně
zejména německé strany – všechny dohromady obdržely 488 hlasů.
Z českých stran si nejlépe vedla Československá sociálně demokratická
strana dělnická s 90 hlasy, dále pak Čs. strana lidová s 84 hlasy.
Dalších 9 stran již nezískaly podporu přesahující alespoň 5 % hlasů.
Do Senátu mohlo volit 678 voličů (306 mužů a 372 žen). Platných bylo
616 odevzdaných hlasů. I v těchto volbách se nejlépe vedlo německým
stranám s celkem 402 hlasy, u Čechů zvítězili lidovci s 75 hlasy a
ČSDSD s 73 hlasy. Celkově volby do sněmovny toho roku vyhráli Agrárníci,
kteří sestavovali vládu. V těsném závěsu za nimi skončila KSČ, další
pak ČSL, ČSDSD a další strany.
V říjnu 1929 proběhly další celostátní volby, opět do Poslanecké
sněmovny a Senátu – šlo o volby předčasné. U voleb do PS bylo v obci
odevzdáno 836 hlasů, které rozhodly o vítězství Svazu německých
rolníků (Bdl) s 263 hlasy. Také druhou nejsilnější stranou byla
německá strana DSAP se 157 hlasy, na třetím místě již byla česká
ČSDSD (96 hlasů), následovala ČSL (95 hlasů). Další strany se již
nedostaly nad volební výsledek 10 %. Minimálně jeden hlas v Hněvotíně
obdrželo celkem 13 stran a hnutí. I v senátních volbách se vedlo
německým stranám, z českých si nejlépe vedla na třetím místě ČSL
(87 hlasů) a na čtvrtém ČSDSD (74 hlasů). I tyto volby celkově vyhráli
Agrárníci a opět se chopili sestavení vlády. KSČ oproti minulým volbám
propadla, zejména proto, že se moci ve straně tvrdou rukou chopil Klement
Gottwald, což způsobilo silnou bolševizaci strany. Druhá skočila sociální
demokracie ČSDSD, třetí ČSNS, poté KSČ, ČSL a další strany.
Poslední celostátní prvorepublikové volby proběhly v květnu
1935. Volebními místnostmi v Hněvotíně byla první a druhá třída
české obecné školy. Předsedou volební komise pro volby do PS byl Johann
Meixner, místopředsedou kronikář Augustin Marek. K volbám do PS přišlo
odvolit 884 voličů, nejlépe si vedla Sudetoněmecká strana, která
zvítězila s 245 hlasy. Tato strana, která úzce spolupracovala
s nacistickým Německem, tehdy zaznamenala úspěch po celé zemi –
získala přes 1 200 000 hlasů (44 poslanců) a jen těsně se nestala
vítězem celých voleb, o jeden mandát ve sněmovně ji předstihli
Agrárníci. Následovala ji BdL se 138 hlasy, poté česká ČSL se 130 hlasy
a ČSNS se 76 hlasy. Dříve mezi českými občany úspěšná ČSDSD skočila
na 6. místě. Předsedou volební komise u voleb do Senátu byl Josef
Černý, místopředsedou Jakub Schindler. I tyto volby ovládla SdP Konráda
Henleina. Z 769 příchozích voličů získala hlas od 247 z nich.
Německá BdL skončila druhá se 123 hlasy, česká ČSL třetí se
103 hlasy, následovala ji ČSNS s 65 hlasy. Minimálně 1 hlas získalo
dalších 8 stran.
Dalších voleb se Hněvotín dočkal až po druhé světové válce roku
1946. Ty byly pak na dlouhých 44 let posledními svobodnými volbami,
v nichž si mohli lidé vybírat z více politických stran. Následovaly
totiž „volby“ s jedinou správnou kandidátkou, kterou byla ta od KSČ.
K demokratickým volbám mohli voliči opět přijít až v roce 1990.
