Jen necelých 400 metrů od novější zástavby domů v západní části
obce se kousek od potoka z trávy vypínají zajímavé kovové objekty. Při
bližším prozkoumání lze identifikovat tři listy rotoru z vrtulníku
zasazené do země. Někteří z vás je možná zaznamenali při nedělní
procházce nebo tímto západním směrem chodíte venčit své pejsky, možná
jste i přemýšleli, kde se tady vzali a jakou událost mají připomínat.
Žádný zápis týkající se události související s vrtulníkem jsem
v obecní kronice neobjevil. Doslova o ní není napsána ani řádka. Při
hledání informací jsem se tak musel obrátit na pamětníky
z naší obce.
Po srpnu 1968 se letiště v olomoucké čtvrti Neředín nedobrovolně
přeměnilo na základnu sovětské Rudé armády. Sověti zde měli veškerou
vojenskou techniku a vybavení, což zahrnovalo i řadu vrtulníků. Více než
20 let, co zde vojáci pobývali, probíhaly v hangárech údržba, opravy či
revize této techniky. V případě vrtulníků se po dokončení prací
posílal stroj do vzduchu, aby se řádně zaletěl a vojáci si tak ověřili,
že vše správně funguje. Dokonce se na vrtulníky někdy zavěšovaly
těžké traverzy, aby proběhla i zatěžkávací zkouška. Tyto zkušební
lety se konaly takřka denně, pro hněvotínské občany tak nešlo o nic
výjimečného, když se jim nad hlavami neustále proháněly vojenské
helikoptéry.
I v pátek 24. července 1987 nad naší obcí opět prolétávaly
helikoptéry. Avšak jeden z vrtulníků typu Mil Mi-24 během letu zaznamenal
technické problémy. Na jeho palubě se nacházeli tři sovětští
vojáci – velitel Viktor J. Saveljev (†31), Alexandr F. Kapitanov (†25) a
Vladimir G. Baranishenko (†28). Dle svědků události se náhle ozvaly rány,
které připomínaly výstřely. Tyto zvuky pravděpodobně způsobila závada
rotoru onoho vrtulníku. Stroj se začal řítit k zemi, jeden z listů rotoru
se během pádu ulomil a nejmladší z vojáků ještě před dopadem na zem ze
stroje vyskočil. Tento čin mu však život nezachránil. Ozvala se velká
rána, se kterou se vrtulník zřítil do řepového pole a ihned vzplál.
Vzniklá situace samozřejmě neunikla pozornosti hněvotínských občanů.
Ještě než však k samotnému místu dění stihli dojít, předjela je dvě
vojenská auta, z nichž vyskákali Sověti s kulomety a celé okolí místa
nehody obklíčili. Nikoho z přihlížejících nepustili blíže než na
50 metrů. Po několika minutách na místo dorazila cisterna a začala trosky
vrtulníku hasit. Ze stroje nezbylo takřka nic, při dopadu se roztříštil na
tisíce kusů. Všichni tři vojáci zahynuli.
Prohledávání okolí nehody trvalo do večera. Vojáci hledali těla
členů posádky, z tohoto důvodu celou oblast od potoka až k soše sv.
Floriána uzavřeli. Všechna tři těla byla nakonec nalezena a trosky
vrtulníku byly během následujících dní odvezeny zpět na letiště, kde
byly zakopány do země. Po roce 1989 byly vyzvednuty a prodány do sběru. Do
dvou týdnů od havárie se sovětští vojáci na místo činu vrátili, aby
zde zabetonováním tří listů vrtulníku společně s kamenným obeliskem
vytvořili pomník této letecké nehody. O pomník dlouhá léta nikdo
nepečoval, až v roce 2018 někdo jeho okolí upravil, kamenný obelisk
natřel na modro a hvězdu na něm na červeno. Na každý ze tří listů
připevnil informativní cedulku s textem v lámavé češtině,
pravděpodobně tedy počítačem přeložený z ruštiny. Kdo má tuto úpravu
pomníku na svědomí, to dnes s jistotou nevíme.
K podobné letecké nehodě došlo o 11 let později, v listopadu 1998,
v lesích u Slatinic. Zde se kvůli technickým problémům a nepříznivému
počasí zřítil tstejný typ vrtulníku. Z leteckého dne v Irsku se v něm
do Přerova vraceli čtyři čeští vojáci. Tragickou havárii ani jeden
z nich nepřežil. V místě nehody se nachází pietní místo s kamenným
pomníkem.
Zajímavosti o nehodě včetně dobových fotografí naleznete zde: http://www.leteckabadatelna.cz/…/detail/871/
Jak událost popisuje hasičská kronika:
„Byl pěkný páteční den, když po zahoukání sirény jela naše
vozidla do družstva a podle předem zpracovaného scénáře dvěma proudy
oblehla budovu sušičky. Tři členové, tvořící první proud už umývali
střechu, když si povšimli trochu zvláštního letu vrtulníku. Rozhodně to
bylo zajímavější než mytí střechy a proto teď o tom můžu tak
zasvěceně psát. Vrtulník, který prolétl nad budovami JZD, se pokoušel
o nějaký manévr, snad obrátku, za přerušovaného chodu motorů. Manévr
se nepovedl, ohnuvší se list hlavní vrtule porušil prodloužený trup
k druhé vrtuli, čímž se stal stroj těžko ovladatelný, neboť ihned
vysadil motor, a to byl konec stroje i posádky. Vrtulník sovětské armády
se zřítil na západním okraji obce, v prostoru Hanelovy zahrady. Naše
vozidla tam dorazila ihned a prováděla zásah na přání pilota druhého
vrtulníku, který tam přistál, hledal letovou skříňku a našel ji, načež
hned odletěl. Prostor se začal plnit lidmi, kteří nacházeli jednotlivé
díly roztroušeny v řepě a v chmelnici. Když jsme svinovali hadice,
přijely vozy bezpečnosti, útvaráků a sovětských hasičů z letiště. Za
dva dni přijela kolona vojenských vozidel sovětské armády a pomocí
těžké techniky dobývala z řepného pole to, co našim zrakům zůstalo
utajeno. Vrak vrtulníku se vešel na pět náklaďáků. Na památku této
tragické události byl postaven tříčlenné posádce pomník.“
Autor zápisu z kroniky SDH: Vlastimil Stejskal
