Stručná historie obce

Obec Hněvotín, která má své jméno snad podle zakladatele vesnice Hněvoty, patří k nejstarším obcím na Hané.

O tom, že na území obce sídlili naši předci již v mladší době kamenné (cca 6.-5. tis. let př.n.l.), svědčí zde nalezené archeologické vykopávky v podobě zlomků keramických nádob.

Po předcích z pozdní doby kamenné se zde zase našly střepy a kamenné broušené či štípané nástroje. Z doby kultury zvoncovitých pohárů byl v roce 1935 v blízkosti Hněvotína u Blaty odkryt hrob, kde se mimo kostry uložené ve skrčené poloze našel i džbánek s pásovým uchem a zdobený zvoncovitý pohár.

Nejstarší doloženou zmínku o obci lze nalézt v listině z roku 1141 olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Do nedávné doby uváděná nejstarší zmínka na listině z roku 1078 se ukázala jako falzum.

Oba nejstarší zápisy (jak ten falešný z roku 1078, tak ten z roku 1141) svědčí o tom, že vesnice Hněvotín je slovanského původu. To, že v průběhu 13. století král Přemysl Otakar II. povolal do českých zemí německé osadníky, zřejmě způsobilo pozdější převahu obyvatel německého původu a užívání německého výrazu „Nebotein“ pro označení vesnice.

V roce 1291 za krále Václava II. se Hněvotín stal majetkem královského města Olomouc, kterému museli vesničané odvádět i daně a později pro ně město vypsalo i povinnost robotovat. Po odchodu Švédů z Olomouce, kterou švédská vojska obsadila v letech 1642–1650, se pro obyvatele Hněvotína povinnost robotovat ještě zvětšila a navíc přibyla tzv. povinnost dalekých fůr, tj. vozit dříví až z Húzové. Občané Hněvotína často žádali vrchnost o snížení roboty, která na ně těžce doléhala, ale marně.

Roku 1680 zachvátil Hněvotín velký požár a celá vesnice vyhořela. Další velké požáry postihly obec podle historických pramenů roku 1783, 1820 a v roce 1832, kdy oheň zničil nejen některé domy, ale i kostel a faru.

V průběhu 19. století se začínají v Hněvotíně projevovat problémy v soužití mezi Němci a Čechy. Od roku 1880 zde začíná početně převažovat německé obyvatelstvo a v Evropě rozšiřující se nacionalismus zasahuje i Hněvotín. V obci začínají vznikat nejprve zvlášť německé a potom i české spolky. Rivalita mezi některými německými a českými obyvateli, projevující se menšími či většími spory, se potom táhne až do roku 1945, kdy dochází k odsunu německého obyvatelstva z celého Československa a tedy i z obce Hněvotín. Tehdy opouští Hněvotín asi 600 občanů německého původu.

Nejen 2. světová válka zasáhla do života lidí v Hněvotíně. Už za 1. světové války muselo mnoho hněvotínských mužů odejít bojovat na frontu a 43 se jich nevrátilo zpátky domů.

Obyvatelům Hněvotína neztěžovaly život ve 20. století pouze tyto události. Potrápila je i samotná příroda. Roku 1924 obec postihlo velké krupobití, které zničilo velkou část úrody. O rok později se nad Hněvotínem přehnala velmi silná vichřice, která vyvracela stromy i s kořeny. V zimě 1929 udeřila tuhá zima, napadlo přes 1 m sněhu a rtuť teploměru klesla pod –30°C. Voda napáchala škody i v letech 1931, kdy rozvodněný potok po zimě zaplavil náves a sklepy okolních domů, v roce 1962 po silném krupobití byly zničeny střechy domů, dva domy se dokonce zřítily a potok znovu zaplavil obec. Škola a některé domy byly zaplaveny i při velmi silném dešti v roce 1965.

Zvláštní kapitolu v dějinách obce Hněvotína tvoří snaha občanů o to mít vlastní školu. První zmínka o škole, tentokráte o německé, pochází z roku 1657. Tato škola v roce 1757 celá vyhořela. Škola jako taková v obci i nadále fungovala, ale musela se potýkat s problémy, kde vyučovat, a proto se v roce 1871 rozhodlo o stavbě nové školy, která byla otevřena o rok později (dnešní budova mateřské školy č.p. 101).

Neustále zde ale docházelo ke sporům, neboť čeští obyvatelé chtěli, aby se ve škole vyučovalo i česky, což Němci odmítali. Proto v r. 1897 Český školský spolek v Hněvotíně rozhodl o postavení české jednotřídní obecné soukromé školy. Vyřizování povolení a samotnou stavbu této školy provázely nebývalé problémy. Nakonec 1. 10. 1902, i přes pokus Němců tomu zabránit , byla škola slavnostně otevřena pro 25 českých žáků. Vyučování ovšem trvalo pouze 8 dní, protože 8. 10. 1902 vydalo obecní zastupitelstvo rozhodnutí o uzavření české školy. Spor o školu řešil nakonec až Výbor Ústřední Matice školské v Praze, který povolil otevření s podmínkou, že se zde bude učit tři hodiny týdně nepovinně němčina.

Nevraživost proti české škole ale neustala. Českému učiteli byla vytlučena všechna okna, byl udáván a nakonec i přepaden. Vše vyvrcholilo opětovným uzavřením české školy 5. dubna 1903. Češi to však nevzdávali, dokonce se kvůli škole soudili až ve Vídni. Soud vyhráli, koncem roku 1904 byla česká škola znovu otevřena a v roce 1912 byla v Hněvotíně otevřena dokonce i česká mateřská škola.

Roku 1924 se česká soukromá škola přeměnila na měšťanskou státní školu a v tu dobu měla již 77 žáků, kteří sem chodili z celého okolí. Z důvodu stále se zvyšujícího počtu žáků musela být postavena nová budova, kde se vyučovalo od r. 1929 až do září 1939. Po dobu 2. světové války byla česká měšťanská škola přemístěna do Tešetic a čeští učitelé byli posláni do koncentračního tábora. Po válce se česká škola vrátila zpět do Hněvotína a stala se devítiletkou. Své nejvyšší kapacity dosahovala ve školním roce 1961/1962, kdy ji navštěvovalo 386 žáků.

Důležitým obdobím pro vesnici byly léta 1920–1921, kdy byla provedena elektrifikace obce a v dubnu 1926 začala jezdit přes Hněvotín první soukromá autobusová doprava Olomouc – Hněvotín – Lutín – Slatinice.

Jelikož se Hněvotín nachází na Hané, většina obyvatel vesnice se věnovala zemědělským pracím – pěstování obilí, řepy, zeleniny a chovu dobytka. Ve druhé polovině 19. století se v obci rozvinulo sýrařství – výroba známých tvarůžků, které se vyvážely až do Vídně a Terstu. Jejich výroba zde skončila 27. 5. 1950 zánikem poslední tvarůžkárny pana Zelenky. Další pracovní příležitostí zvláště pak pro české obyvatele byla blízká továrna bří Sigmundů v Lutíně a dnes již uzavřený vápencový kamenolom.

V současnosti se obec může pochlubit moderně vybavenou mateřskou a základní školou, rozlehlým sportovním areálem s fotbalovým hřištěm, hřištěm s umělým povrchem, tenisovými kurty, hřišti na plážový volejbal či atletickým oválem, multifunkčním kulturním domem, upravenými veřejnými prostranstvími s dětskými hřišti, FIT stezkou pro aktivní využití volného času nebo přírodní památkou Na Skále. V obci se nachází tři prodejny se smíšeným zbožím, tři restaurační zařízení včetně moderně pojatého bistra a řada služeb nabízených soukromníky.

Za práci s občany a mládeží byla obec v minulosti několikrát oceněna. Nejvýznamnějšího ocenění se jí dostalo roku 2016, kdy vyhrála titul Vesnice Olomouckého kraje a o rok později ji z tohoto důvodu navštívil prezident Miloš Zeman. Je to právě kulturní a společenský život, který dělá Hněvotín natolik atraktivní pro nově se stěhující obyvatele. Od roku 2008 byly na katastru obce postaveny stovky rodinných domů, které utvořily nové čtvrti a lokality. Významné postavení má pro vedení Hněvotína spolupráce se spolky. K těm nejvýznamnějším patří TJ FC Hněvotín, SDH Hněvotín, ProVás Hněvotín, MS Blata Hněvotín, MS ČČK Hněvotín, skupina BABA a Klub seniorů. Během roku jsou pořádány desítky oblíbených akcí rozličného charakteru. Pro sportovce je organizována každoroční olympiáda, hasiči připravují kácení máje, pivní slavnosti či taneční zábavy, myslivci se starají o areál Výrovka, kam se na začátku roku vypravují občané v rámci novoročního výšlapu. Pro seniory jsou konány výlety po Česku či pravidelná jarní a podzimní setkání. Spolek ProVás zaměřuje svou činnost zejména na rodiny s dětmi, pro něž připravuje promítání letního kina Provázek po širým nebem nebo každoročně originální tematický letní pobytový tábor s pravidelně naplněnou kapacitou 80 dětí. Skupina BABA sestávající z místních seniorek napomáhá dělat Hněvotínu dobré jméno v okolních obcích, které od roku 2013 obráží se svými poutavými tanečními vystoupeními. Rovněž významná je spolupráce obce s vedením školy, díky které se konají akce jako slet čarodějnic, drakiáda, zahradní slavnost nebo pravidelné letní turnusy příměstského tábora.

Kompletní historii vesnice si lze přečíst v publikaci Dějiny Hněvotína autorské dvojice David Papajík a Lubomír Novotný. Kniha vyšla roku 2018 a je k zakoupení na obecním úřadě. Dílčí zajímavosti z obecní historie najdete každé dva měsíce v historických článcích v obecním Zpravodaji (jejich archiv zde), více o historii místní školy se dočtete také zde.

Obecní pečetidlo

Otisk pečetidla obce Hněvotín pochází z roku 1670. Má kruhový tvar o průměru 32 mm a jeho obvod je olemován dokola provazem. Mezi ním a linkou je vyrytá legenda „SIGEL DES DORF NEBETEIN 1670“. V pečetním poli je zobrazena postava muže oděného v kněžské komži s mitrou na hlavě a opatskou berlou v levé ruce. Předpokládá se, že představuje patrona hněvotínského kostela sv. Leonarda. Před postavou je štít, v němž jsou křížem umístěny radlice a krojidlo a kolem jsou zobrazeny mraky.

Až do roku 2014 využívala obec pečetidlo coby svůj znak. 6. září 2014 byly obci oficiálně předány nové symboly, které navrhl vexilolog Mgr. Jan Tejkal. Autor vycházel z historie obce a ze symbolů vyobrazných na pečetidle. V konečné podobě umístil do znaku obce radlici s krojidlem, berlu a zlatý kotouč představující výrobu syrečků.

Osobnosti obce

• Rudolf Albrecht: první ředitel základní školy po 2. světové válce, iniciátor stavby kulturního domu, předseda národního výboru, aktivní člen obecního kulturního a spolkového života, od roku 2012 čestný občan obce, více o jeho životě v samostatném článku: Život Rudolfa Albrechta
• Jan Lochmann: hněvotínský farář v letech 1916–1936, výrazně podporoval české obyvatelstvo a jejich spolky, finančně podpořil stavbu budovy měšťanské školy, na farské zahradě umožnil spolkům zbudovat tzv. Besedu, mezi českou menšinou se těšil velké oblibě a váženosti, od roku 2015 je čestným občanem obce
• Josef Žižka: místní jej přezdívali jako „pan řídící“, během 2. světové války se zasadil o zachování místní české školy, po válce byl řídícím učitelem národní školy a následně řadu let vedl obecní záložnu, autor zpětného zápisu do obecní kroniky za roky 1939–1945, od roku 2018 čestný občan Hněvotína
• Augustin Marek: od roku 1923 řídící učitel místní české dvoutřídní školy, první česky píšící kronikář, obecní kroniku vedl v letech 1924–1938, následně byl přeložen na školu v Holici, za 1. světové války legionář na jižní a východní frontě
• Jindřiška Flášarová: svým osobitým stylem vedla obecní kroniku v letech 1988–1996 a 2000–2013, aktivně se podílela na společenském a kulturním životě Hněvotína, zejména v místní skupině Červeného kříže a Svazu žen
• Jana Mrkusová: v letech 1967–2001 učitelka na místní základní škole, mezi žáky velmi oblíbená, po odchodu do důchodu založila a vedla kroužek mažoretek, jehož tradice trvá dodnes, obecní zastupitelka a v letech 2005–2006 místostarostka
• Antonín Novotný: za 1. světové války legionář bojující na italské frontě, kde byl štábním kapitánem 31. pěšího pluku, mezi léty 1924–1939 ředitel místní měšťanské školy, za 2. světové války ředitel školy v Těšeticích
• Johann Joseph Kylian: hněvotínský farář v letech 1753–1777, iniciátor přestavby místního kostela do dnešní barokní podoby, jako jediný představitel místní farnosti je pochován v kostelní kryptě, více o jeho činnosti v článku: Dějiny kostela sv. Leonarda
• Josef Pekárek: od roku 1783 učitel na místní německé škole, nadaný hudebník a skladatel dvou hanáckých oper „Jova a Manda“ a „Mařena a Kedrota“, dále složil sólo „Regina coeli“ a dvě mše pro smíšený sbor, zemřel 1820 a pohřben byl v Hněvotíně